Vytetováno na čele i v srdci
Naše Klubíčko slaví 20 let. Jaké byly? Neuvěřitelné, krásné, barevné, dynamické, náročné a rychlé. Když jsme přesně 2.12.2002 se zakladatelkami Jarmilou Skopalovou a Věrou Hýbnerovou otevíraly MC Klubíčko a stříhaly pásku (bylo v MŠ na Kollárově ulici), nevěděla jsem, do čeho jdu. Mojí ryze sobeckou motivací bylo, abych si v novém městě, kam jsem se přistěhovala a porodila první dítě – syna Pavla, našla kamarádky – také maminky. Také, aby jejich děti drobily jinde než u nás v obýváku. Přála jsem si, abychom měli s jinými rodinami společný prostor na různé „ochytřovací“, pohybové i společenské aktivity. Že budu mít Klubíčko vytetováno na čele i na duši na dlouhých 20 let, o tom jsem neuvažovala a myslela si, že můj život se bude ubírat úplně jiným směrem.
Byly to roky dobré i náročné, plné změn, od dobrovolnické práce k prvnímu zaměstnanci za tři roky, roky růstu, získávání zkušeností a projektů, stěhování, roky plné změn v personálním obsazení. Ovšem u několika žen bych se ráda zastavila. Jedná se o pevně namotané jádro, o kterém se dočtete v příspěvku zakladatelky prvního MC a Sítě pro rodinu Rut Kolínské. První kolegyní je moje pravá ruka Natálka Csizmaziová. Neuvěřitelně inspirativní, rozvážná, s grácií, moudrá koordinátorka centra a to už mnohé roky. Další, o kterou se Klubíčko, rozpočty, vyúčtování, financování i já opíráme je Kamila Bráníková. Žena, která nám to spočítá, je značně kritická k našim plánům a snům, umí vyrovnávat naše bláznivé nápady a dávat je do souladu s realitou. Třetí je Pavlína Švecová, učitelka ZŠ Montessori, která není každodenně v Klubíčku, ale přesto je s námi jako lektorka Montessori, a také jako členka rady spolku. Její nadhled, vtip, nápady, pravdivé i kritické poznámky jsou vždy k zamyšlení a často nás vedou ke změně směru. Poslední, kterou bych ráda zmínila, je Veronika Habrová, koordinátorka projektu Mateřství není
handicap, ale především žena, která přemýšlí jinak, inspiruje, naslouchá a svým ekologicky minimalistickým přístupem a zdravým selským rozumem ukazuje mnohým cestu.
Ostatní kolegyně prosím o prominutí, jsou to desítky žen, kterých si vážím za jejich odvahu, energii, chuť se vzdělávat, pracovat a být kreativní, pro vás, i pro vaše děti. Každá z nich zanechala stopu. Ano, za největší bohatství našeho centra považuji náš tým. I přes problémy a rozdílné názory, u nás panuje důvěra, podpora, otevřenost, samostatnost i velká míra svobody. Ráda bych poděkovala také partnerům a našim rodinám, které Klubíčko ty dlouhé roky stále podporují a stojí při nás.
S velkou pokorou a radostí bych chtěla poděkovat vám rodičům, kteří k nám chodíte, někteří delší dobu, někteří kratší. Velmi si vás vážím a mám radost, když si u nás najdete „to vaše“, ať už se jedná o služby péče o děti (dětské skupiny nebo odpolední družina), besedy, semináře, podpůrné rodičovské skupiny (ano, nejste na to sami), volnočasové aktivity (jazykové, pohybové), jednorázové akce (drakiáda, Mikuláš, volná výměna věcí) nebo rozmanité aktivity s našimi zahraničními dobrovolníky. Díky nim je v Klubíčku ještě více živo. Jsem také velmi ráda, že si k nám našly cestu jak ukrajinské maminky, tak děti z Ukrajiny. Věřím, že také jim můžeme nabídnout nejen naše aktivity, ale především podporující společenství.
Rádi bychom vás posilovali, povznášeli, neomezovali a dělali život v naší komunitě o kousek lepším, láskyplnějším a radostnějším.
Marcela Bradová, ředitelka centra